Kniha - Pravidla směšného chování

Anotace

Nová kniha Emila Hakla volně navazuje na autorův nejúspěšnější text O rodičích a dětech. Ve třech příbězích vypravěč rekapituluje soukromou kroniku svého dosavadního života.
Nejprve se vydává se dvěma svéráznými podivíny vyzkoušet paragliding, kde se v napůl bezmocném závěsu ocitá tváří v tvář vlastní minulosti. Nejpůsobivějším, absolutním předělem tohoto triptychu je loučení s otcem a jeho smrt. Závěr patří cestě do dunajské delty, symbolickému pokusu najít sebe sama. I v nejtíživější situaci si Haklův hrdina dokáže zachovat odstup a zachází s jazykem i vlastní pamětí se stejnou bravurou jako Hrabalův Haňťa. Je ovšem dnešní, a proto drsnější, když v sebeironických glosách a metaforách konstatuje, o co jde looserům i vítězům: Vzájemně si předvádět odrbané plechové slepičky svých životů. Natahovat klíč a přihlížet, jak zobou...

Za tuto knihu získal Emil Hakl v roce 2010 ocenění Literární Cenu Josefa Škvoreckého.

Informace o knize

Koupit knihu se slevou

Knihu můžete koupit u našeho distributora Kosmas.cz se slevou 10%

Ukázky z knihy

Rozespalí chodci se vynořují z amfiteátru stínů a zase se v něm ztrácejí. Občas kolem předuní tramvaj. Uvnitř visí na tyčích obrovští netopýři a podřimují. Sedí tam strašidelné bezbarvé opice, šťárají se v nose a dýchají na sklo.

Je mlha, sedm ráno. Scházím dolů Korunní třídou, jdu Rumunskou, v Bělehradské nastupuji do jedenáctky. Procházím vozem dozadu, opírám se zády o vodorovnou tyč. Za vydatného drhnutí brzd se vůz spouští do Nuselského údolí. Popojíždíme končinou probouzejících se prodejen, tržnic, frců, fitek a jiných šejdíren. Plazíme se pod kopcem Bohdalcem, uháníme ulicí U Plynárny. Míjíme kotlinu odstavovacího nádraží naplněnou vyhořelými železničními vagóny.

Konečná. Praha-Spořilov. Čtvrť zpustlých sadů a omšelých pětiletkových paneláků. U jednoho z nich tlačím kloubem prostředníku na zvonek s vybledlým nápisem. Po dlouhé době se v matném skle vchodových dveří zhmotní otcův stín.

pokračování ukázky, Koruny akátů jsou obaleny světélkující duhou

Potřebujeme se zbavit pocitů. Sedám do křesla, spařím si jazyk čajem a jdu taky do toho. Projedu oblíbené položky, fóra, otevřu textový dokument, chvíli ťukám, opírám se, prohlížím si rozpraskanou krajinu stropu. Vlasové trhliny v malbě jsou oblity řečištěm světlejších proužků. Vlákna pavučin tančí v zahřátém vzduchu. Zmítají se, rytmicky vlají.

pokračování ukázky, V podvečer usedám k notebooku, stejně jako většina spoluobčanů

Zajímavé odkazy

• Pravidla směšného chování - detail knihy na stránkách nakladatelství Argo